V odborných zdrojích se můžete dočíst, že topení v podlaze je ideálním topným systémem pro zapojení a funkci tepelného čerpadla, zmiňují se o tom někteří lidé i ve svých referencích 1 Sunus. Je to dáno zejména jeho efektivitou v obytných prostorách, kde se teplo šíří na odlišném principu, než u radiátorů, a kde také není nutné vhánět do topné soustavy kapalinu o tak vysoké teplotě, jaká v radiátorech bývá.
Topný zdroj na velké ploše – radiátor pod oknem je poměrně velká topná plocha, jenže je postaven na výšku, a tím se jeho účinnost rapidně snižuje. Teplý vzduch odtud neproniká rovnoměrně do celé místnosti. Topení v podlaze si naopak můžete představit jako jeden velký radiátor položený na plocho. Účinnost tohoto systému je enormní, proto také není nutné roztápět topnou soustavu v podlaze na 75 stupňů Celsia, jako v klasickém žebrovaném radiátoru.
Teplo od nohou je základ úspěchu bytového komfortu – jestliže půjdete na prohlídku některého z renesančních či barokních zámků, objevíte ve vnitřních prostorách kachlová kamna. Ta většinou sloužila jako hlavní zdroj tepla, ovšem mělo to jednu nevýhodu – teplo se odtud rozšiřovalo nejprve vzhůru ke stropu, a teprve poté klesalo k podlaze. Běžně se stávalo, že u podlahy bylo chladněji a ve výšce očí až o čtyři stupně Celsia tepleji. K podobnému jevu dochází při vytápění prostor radiátorem. A tak bychom mohli směle tvrdit, že šlechta žila sice v přepychu, ale v bytovém komfortu na tom mnohdy nebyla lépe, než lidé, co vytápěli pouze malou světnici v dřevěné roubence.
Kdyby šlechta znala podlahové topení, kachlová kamna by odtud rychle zmizela, anebo by sloužila pouze jako dekorativní předměty.
Chůze naboso – kdyby se na zámcích topilo topením v podlaze, šlechta by si tu jistě libovala v chůzi naboso, tak jak to dělá téměř každý, kdo podlahové topení doma má. Teplo na bosá chodidla je tak příjemné, že jej lze přirovnat k účinným reflexním masážím.