Znáte skladbu od hudební skupiny Plavci s názvem „Promovaní inženýři“? Objevuje se tam v textu zmínka o tom, že jednoho z aktérů této písně „potkala strojařina zřejmě omylem“. Jestliže toto vysloví strojní inženýr, můžete si být jisti, že si dobře uvědomuje, jak náročné je nejen studium strojírenství, ale i samotná praxe. Toto je také jeden z důvodů, proč se tento obor neobjevuje mezi nejžádanějšími u žáků základních škol, co se rozhodují o svém budoucím povolání.
Součástí strojírenského řemesla jsou také měřidla. Je to celkem logické, neboť nelze vyrábět jakékoli produkty jen tak „od oka“, musíte jejich rozměry kontrolovat a prověřovat takřka na každém kroku výrobního procesu. Měřidel existuje celá řada, tím nejznámějším jsou posuvná měřidla neboli šupléry a také mikrometrická měřidla. Strojaři ale používají i měřidla speciální, například pro sériovou výrobu, kde je zapotřebí měření značně urychlit, aby se tím nezdržoval výrobní proces.
Typickým speciálním měřidlem pro sériovou výrobu je pasametr. Je to takzvané poměrové měřidlo, na němž si nastavíte požadovanou měřenou hodnotu, a přikládáte pak jednotlivé výrobky mezi měřicí hroty. Nastavením měřeného rozměru máte k dispozici přesný mustr a od něho se pak odvíjí další postup – pokud je rozměr v toleranci, je všechno v pořádku. Pokud není, a rozměr je větší, je třeba sjednat nápravu dalším procesem obrábění, a je-li je rozměr menší, jedná se o zmetek.
Pasametry urychlují výrobu tím, že je měření jednotlivých obrobků nesmírně jednoduché a probíhá takřka bleskově. Kdybyste namísto toho používali šupléru nebo dokonce mikrometr, nesmírně byste se zdržovali a výroba by vázla na vašem pracovním stole. Je tedy zřejmé, že pasametry se používají hlavně u velkých sérií výrobků, kde je zapotřebí šetřit čas a neztrácet jej zbytečnými prodlevami při výrobním procesu.